Před deseti lety se manželé Martin a Danka Kúšikovi rozhodli, že se vydají novým směrem. Založili rodinnou firmu Odyssey 44 a vstoupili do světa filantropie. Nejprve podporovali projekty na rodném Slovensku, později i v Česku. Jedním z projektů, který si získal jejich pozornost, je Eduzměna na Kutnohorsku. „Líbilo se nám, že pomáhá všem dětem,“ říkají. K investicím v byznysu si tak přidali investici do budoucnosti – ta podle nich začíná právě ve školních lavicích.
Začněme vašimi filantropickými prvopočátky. Odyssey 44 jste založili v roce 2014. Pomáhali jste nějak už dřív?
Danka: Vyrůstala jsem v lékařském prostředí, kde pomáhat bylo přirozené. V rodině máme devět lékařů, moje maminka pracovala padesát let jako všeobecná lékařka. Nakonec i já jsem studovala na lékařské fakultě, a to fyzioterapii. Mým pacientem byl i Martin, tak jsme se poznali. On už v té době filantropii trochu dělal. Společně jsme se jí začali věnovat v roce 2015.
Martin: Já jsem kdysi, ještě na gymnáziu v Banské Štiavnici, doučoval spolužáky. Šla mi angličtina a matematika a byl jsem ve třídě známý tím, že to umím vysvětlit. Doučování mi dělalo radost. Takových věcí ale člověk zažije v životě mnoho. Naše cesta k filantropii byla spontánní a postupná. Někdy darujete svůj čas, někdy radu, někdy peníze… Život k nám byl štědrý a dal nám víc, než potřebujeme a můžeme užít. V určitém momentě jsme tedy došli k závěru, že chceme pomáhat ještě víc, dělat to společně a víc organizovaně.
Co jste podpořili jako úplně první?
Danka: Jeden z našich prvních projektů se zaměřoval na dětskou cukrovku. Můj bratranec na Slovensku má dcerku, zdravé aktivní dítě, kterému v pěti letech zjistili dětský diabetes. On se na nás tehdy obrátil o pomoc. Chtěl zjistit, jaké existují možnosti, včetně těch v zahraničí. Byl z toho projekt na několik let, kdy jsme financovali senzory, které pacientům kontinuálně měřily hladinu glykémie. Následně si přibližně stovka nově diagnostikovaných dětí mohla senzory vyzkoušet. A nakonec se povedla systémová změna: rodiče chodili k lékařům s tím, že tyto senzory jsou přínosné, lékaři pak tlačili na pojišťovny a ty je začaly proplácet. Přístroj se od roku 2021 stal dostupným pro všechny dětské pacienty.
Bavili jste se na začátku o tom, kam byste se chtěli ve filantropii vydat?
Danka: Na začátku jsme měli spoustu nápadů. Chtěli jsme se věnovat bezdomovcům, seniorům, podpořit vzdělávání, dotisknout nedostupné knihy... Nejprve jsme si ale o všem hodně povídali, zjišťovali data a následně si stanovili základní parametry. Záleží nám na čtyřech věcech: za prvé na změně paradigmatu, tedy snaze změnit systém. Za druhé na ekonomické udržitelnosti, za třetí na efektivitě. A za čtvrté, chceme vyplňovat mezery, nikoli nahrazovat roli státu nebo trhu. I tak je to vymezení pořád hodně široké.
Chceme vyplňovat mezery, nikoli nahrazovat roli státu nebo trhu.
Martin: To je pravda. Jedním z našich témat, které postupně vykrystalizovalo a dnes je nosným tématem našich filantropických aktivit, je podpora vzdělávání. První projekt, který jsme v této oblasti podpořili, bylo šíření výuky matematiky Hejného metodou do škol. Na Slovensku to před deseti lety bylo pořád relativně nové téma. Učebnice už byly přeložené do slovenštiny, začínala první školení pro nadšené učitele, ale bylo potřeba tahle školení zafinancovat. Sami jsme měli možnost se podívat do hodin, kde se podle Hejného metody učí, a byli jsme z toho nadšení.
Danka: Pamatuji si, jak jsme se v Praze přijeli podívat na jedno takové vyučování. Na tabuli byl příklad a jeden z žáků ho vyřešil. Učitelka se pak ptala, jestli by to někdo ve třídě řešil jinak. Nějaké děvče se přihlásilo a navrhlo jiný postup. Následně se začalo ve třídě diskutovat o různých postupech. Učitelka se pak zeptala, jestli tomu všichni rozumí. Tři děti řekly, že ne, načež se k nim nahrnula skupinka spolužáků, aby jim to vysvětlili. Byli jsme překvapení, jak aktivní děti při hodině matematiky byly. Takový přístup nám dával velký smysl.
Co dalšího v oblasti vzdělávání jste podpořili?
Martin: Na projekt Hejného matematiky jsme navázali podporou slovenského projektu ExpEdícia, za nímž stojí neziskovka Indícia a Peter Halák, její zakladatel. Peter je na Slovensku velmi známá a výrazná postava, je expertem na inovace ve vzdělávání. ExpEdícia se zaměřuje na vývoj a vydávání učebnic přírodních věd pro základní školy. Děti se učí tak, že věci samy zkoumají, spolupracují s vrstevníky, rozvíjejí vědecké myšlení. Je to založené na metodě konstruktivismu, stejně jako Hejného matematika.
Jdeme do toho
Přesuňme se do Česka. Tady jste před pěti lety podpořili Nadační fond Eduzměna, který přišel s pilotním projektem na Kutnohorsku. Jeho ambicí bylo podpořit všechny školy v regionu a zlepšit kvalitu vzdělávání.
Danka: Vzpomínám si na první setkání se Zdeňkem Slejškou (ředitel nadačního fondu a zakladatel Eduzměny – pozn.red.), když nám přišel představit svůj nápad. Asi po půl hodině, co mluvil, jsme mu řekli, že do toho jdeme. Byl dost překvapený…
Martin: … že to bylo tak rychlé.
Danka: My už jsme se tenkrát tématu vzdělávání věnovali delší dobu, nějaké zkušenosti jsme tedy měli. Na Eduzměně se nám líbilo, že chce během relativně krátké doby pěti let oslovit s nabídkou pomoci všechny školy v regionu, zmapovat jejich potřeby a v těch je podpořit.
Martin: … a že jde o nápad, který může ovlivnit hodně dětí. Má to velký záběr. Necílí na konkrétní skupinu dětí, ale úplně na všechny – na mateřské školky, základky, střední školy, na všechny učitele, děti, rodiče i zřizovatele. Líbí se nám i efekt sněhové koule. Jedna škola uvidí, že v té druhé to funguje, a tak to taky zkusí. Na stejném principu to následně může fungovat i regionálně: jeden region uvidí, že to funguje jinde… Zároveň Eduzměna udělala velmi rozumnou věc: nejdřív to vyzkoušeli pouze na Kutnohorsku. Až teď půjdou o krok dál a zkusí to v dalších čtyřech mikroregionech. Skvělé je, že je to projekt, který může mít nakonec opravdu pozitivní dopad na celé české školství a kvalitu vzdělání.
Líbí se nám efekt sněhové koule. Jedna škola uvidí, že v té druhé to funguje, a tak to taky zkusí.
Podporujete projekty na Slovensku i v Česku. V jakém poměru?
Martin: Nejprve jsme si vybírali projekty převážně na Slovensku. Sice už dlouho žijeme v Česku, ale kořeny máme tam – a tam jsme chtěli pomáhat. Postupně se pak přidaly i projekty v Česku. Dnes je poměr takový, že přibližně dvě třetiny projektů jsou slovenské, třetina českých. Začali jsme s pěti projekty a nyní jich máme desítky. Nejčastěji se kromě vzdělávání týkají kvalitnějšího života, životního prostředí a kultury. Podporujeme také projekty jako třeba Dobrý Anděl či Via Clarita a Nadaci Via.
Danka: Nejvíc se ale v současnosti věnujeme právě vzdělávání. Máme pět dětí a vzdělání považujeme za velmi důležité pro zvýšení kvality života každého z nás.
Martin: Uvědomujeme si, že vzdělání má v životě každého člověka transformativní efekt. Dá vám samostatnost, schopnost se o sebe postarat, nezávislost. Je to cenná a skutečně dobrá investice, mimo jiné i proto, že pokud je vzdělaná společnost, řada problémů mizí. Lidé mají lepší práci, lepší zdraví, dokážou se lépe postarat o své děti, zajímají se o životní prostředí a tak dál.
Danka: Ještě jeden projekt bych chtěla zmínit, jmenuje se Omama. Stojí za ním organizace Cesta von a cílí na podporu předškolního vzdělání. Ukazuje se, že cesta ven z chudoby je ve vzdělávání a rozvoji dětí, zejména těch předškolních. Vytipovali si proto desítky romských komunit, které žijí v extrémní chudobě, a vybraly ženy, teď je jich více než padesát, přímo z těchto komunit. Proškolili je, staly se z nich Omamy a navštěvují rodiny, kde tráví čas s dětmi a jejich rodiči.
Martin: Desítky roků se slovenský stát snažil těmto lidem pomoct, šlo do toho moře peněz, a to až tak, že postavili i celou novou vesnici, domy, infrastrukturu, vodovody, kanalizaci, elektřinu. Jenže to dlouho nevydrželo. Na tomto projektu jsme pochopili, že stát je na některé věci krátký. Mnohem efektivnější cesta je, když v osadách pomáhají neziskovky, protože takové projekty vyžadují velkou dávku kreativity, hledání, testování, urputnosti – a kde bychom tyhle věci na ministerstvu chtěli hledat? Role státu je jiná. Má na to dát potřebné finance a pak hlídat, že byly dobře investované, že to má přínos a že se to vyplatí.
Hledáme srdcaře
Na začátku jste se rozhodli podporovat projekty, které mají ambici měnit systém, mají být efektivní a soběstačné. Zjistili jste za těch deset let, že je pro vás důležité ještě něco dalšího?
Martin: Svým zápalem nás musí zaujmout člověk, který s nápadem přichází.
Danka: Ano, máme rádi srdcaře. I tak se ale samozřejmě někdy stane, že podpoříme projekt, který se nakonec nepovede, byť prvotní myšlenka je velmi dobrá.
Martin: Bereme to tak, že to jsou start-upy. Jejich úmrtnost je vysoká i v byznysu, takže není důvod, proč by se to samé nemělo dít i v neziskovém sektoru. Zároveň platí, že naší ambicí není suplovat stát. A když, tak jen na chvíli. Nepodporujeme ani byznysové iniciativy. Chceme spíš vyplňovat mezery a ideálně docílit zmíněné systémové změny.
Máte radost, že se vám daří něco posouvat, anebo je to někdy naopak frustrující, protože to nejde tak rychle a v takovém rozsahu, jak by bylo potřeba?
Martin: Spíš se snažíme se z toho těšit. Chápeme, že dosáhnout větších změn vyžaduje určitý čas. S těmi, kdo za námi přicházejí, dlouze hovoříme. Chceme do hloubky porozumět tématu a vědět, že jejich snaha je autentická, poctivá a smysluplná. Skvělé je, že jsme tím pádem stále obklopení inspirativními lidmi, kteří mají dost nápadů a energie zkoušet věci měnit, zlepšovat a posouvat.
Danka: Pomáháme, protože nás to naplňuje a považujeme to za správné. Čím nás bude víc, o to hezčí život budeme žít.
Manželé Kúšikovi se filantropii věnují od roku 2015. Společností Odyssey 44 zastřešují kromě správy rodinného majetku i filantropii v Česku. Na Slovensku, odkud manželé pocházejí, pak zaštiťují od roku 2020 svou filantropickou činnost Nadací rodiny Kúšikových. V jejich investičním portfoliu najdeme například maloobchodní řetězec Sportisimo, v tom filantropickém pak projekty pro šíření Hejného a dalších konstruktivistických metod výuky (např. H-mat nebo ExpEdícia) a podporu vzdělávání (Eduzměna). Podporují i organizace usilující o kvalitnější život (Konto Bariéry, Dobrý Anděl/Anjel, OZ Cesta Von, Misia mladých, Vagus, Stopa či eMKlub). V obou zemích se snaží přispívat k rozvoji filantropického prostředí (Via Clarita, Pontis, Nadace Via). Skrze projekt Plant for the Planet pak k obnově lesního ekosystému a klimatickému vzdělávání mladé generace.