Kde vidíme problém
Jaké jsou klíčové výzvy českého vzdělávání a jak na ně reagujeme.
Systém se
nedaří změnit.
Ztrácíme cenný čas.
- Změny ve vzdělávání se nedaří dělat strategicky ani systémově.
- Chybí dlouhodobá koncepce, systém je na různých úrovních roztříštěný a spolupráce vázne.
- Ředitelé a učitelé škol jsou zavaleni byrokracií.
- Školám chybí podpora a jasný směr.
- Školství je navíc dlouhodobě podfinancované.
Statistiky mluví jasně:
Dnešní škola nepřipravuje děti na budoucnost. Učení je nebaví. Většina jen pasivně přijímá informace a nerozvíjí svůj potenciál. Nemají možnost zažívat úspěch, ani nacházet své místo v životě. A to má dopad nejen na ekonomiku,
ale i na budoucnost naší země.
My to chceme změnit. Věříme totiž, že celková změna vzdělávacího systému může mít pozitivní dopad na celou společnost. Proto je tu projekt Eduzměna.
V mezinárodních srovnáních se české děti drží kolem průměru hlavně díky výsledkům žáků z nadprůměrných škol. Máme totiž obrovské rozdíly v kvalitě škol v různých regionech. Několik špičkových a velké množství těch podprůměrných. Tyto rozdíly mezi českými dětmi se navíc podle mezinárodních srovnání v posledních letech prohlubují.
Nerovnosti se „dědí“: děti z méně vzdělaných rodin zaostávají víc. Problémy, které školství trápí, jsme identifikovali na základě studie Analýza výzev českého vzdělávání od sociologů Daniela Prokopa a Tomáše Dvořáka.
Fakta
o našem školství
32 %
tolik dětí v ČR
nebaví škola
75 %
času ve škole jsou
děti pasivní
jen
20 %
žáků získá vyšší vzdělání
než vlastní rodiče
Proč teď a tady?
Uvědomujeme si, že náš projekt proměny regionálního vzdělávání má hodně nástrah. Jsme ale přesvědčení, že jsme zvolili dobrou cestu. Vedou nás k tomu tři hlavní argumenty.
Proč veřejné vzdělávání?
Investice do vzdělávání přináší soukromý prospěch. Vzdělanější lidé bývají v životě úspěšnější, mají šanci na dobrou práci a jsou schopni platit vyšší daně. Investice ale přináší i veřejný prospěch. Zpráva OECD o přínosech vzdělávání v raném dětství dokládá, že pro společnost tento vklad znamená: vyšší počet voličů i míra dobrovolnictví, nižší náklady na systém zdravotní péče, trestního soudnictví i na sociální dávky. A vzhledem k tomu, že vzdělanější populace se víc společensky angažuje, zvýší se pocit bezpečí a důvěry ve společnosti.
Proč komplexní projekt?
Ty nejnaléhavější společenské problémy jsou extrémně složité. Abychom je úspěšně vyřešili, musíme se zaměřit na hlavní příčiny těchto problémů, ne na jejich symptomy. V praxi to často znamená proměnu pravidel, myšlení a zvyků. Klíčem k trvalé změně je učit se z experimentů, umět spolupracovat a mít schopnost systémového myšlení. Příklady úspěšných změn ve vzdělávání vidíme v iniciativách kanadského Ontária nebo amerického L. A. Compact.
Proč princip kolektivního dopadu?
Ukazuje se, že společné koordinované úsilí více organizací a jednotlivců, kterých se řešená oblast týká, může mít významný dopad. Například iniciativa StriveTogether uvádí, že během 4 let se na území víc než dvousettisícového města Tacoma v USA zvýšil počet absolventů středních škol z 55 % na 86 %, právě součinností organizací, které byly do řešení zapojené. Protože pracujeme společně, nikoliv izolovaně, máme větší šanci uspět a zajistit udržitelnost zavedených opatření.