Kolikrát jste snili o tom, že utečete ze třídy?

„Spot promlouvá z duše nás všech. Je v něm něco, co všichni víme, ale nic s tím neděláme. Hodně dětí ví, že není správné, jak se učí. Že musí umět věci, které pro ně nejsou užitečné. Ale samozřejmě to nedokáží vyjádřit. A tak jsem si řekl: Pojďme tam mít dítě, které to dokáže říct,“ říká v rozhovoru režisér, výtvarník a autor spotu Eduzměny Václav Krbůšek.

Jak vás bavila škola?
Vyrůstal jsem na Jižním Městě, na poslední zastávce metra C. Byl jsem z umělecké rodiny a ocitl jsem se na škole, která na tom prospěchově byla možná nejhůř ze všech škol v Praze. Zažil jsem hodně dysfunkční třídu, plnou učitelů, kteří po revoluci učili tím super starým způsobem. Nezapadal jsem, byl jsem trochu snílek a spíš humanitně zaměřený, z matiky jsem prolézal se čtyřkami. Učitele byli zajetí ve svých kolejích a jen předávali to, co bylo v osnovách. Nezazlívám jim to, dělali svou práci tak, jak byli zvyklí. Ale neměli moc zájem o to, jestli někdo chápe to, co učí.

A proto si myslíte, že by se mělo změnit, jak se u nás učí?
Možná to vypadá, že to je jasná věc, protože jsem měl tuhle zkušenost ze školy, ale není to jen proto. Později, když jsem se začal zajímat o filosofii a svět kolem sebe, přišlo mi, že pokud něco ve světě nefunguje, vždy to souvisí s tím, jak vzdělanou máme populaci. A že cokoliv chceme změnit, tak to vždy začíná ve škole. Jestliže nemáme dobře postavený základ, tak nemůžeme čekat, že se bude dařit cokoliv dalšího. Je to pro mě největší problém, jaký společnost má. Takže dělat tenhle spot pro mě byla srdcová záležitost. Žádnému jsem nedal tolik času a práce jako tomuto.

Co se vám honilo hlavou, když jste dostal zakázku natočit spot pro Eduzměnu?
Šlo mi hlavně o to, aby to zafungovalo. Když jsem dostal první verze scénáře od kolegyně, tak jsem vše nakreslil, udělal animaci, přidal hudbu a testoval jsem na lidech, jestli to funguje. A po několika měsících jsem zjistil, že ať dělám se scénářem cokoli, lidi nebere. Takže jsem začal poslední týden zoufale přemýšlet o tom, jestli by nebylo lepší udělat jiný scénář a celé to pojmout jako příběh. A to se nakonec stalo.

Jaké jste měl zadání od Eduzměny?
Pro mě bylo zadání jednoduché: Pojďme dostat na palubu co nejvíc lidí k projektu, který usiluje o změnu toho, jak se u nás učí.

Co vlastně představuje ta holčička – Luna?
Metaforicky představuje Eduzměnu a jejího ducha. Samozřejmě musí být jako dítě, protože Eduzměna tu je pro děti a pro ně to celé děláme. A jsem to taky trochu já, když jsem byl malý. Myslím si, že je hodně moc dětí, které vědí, že není správné, jak se učí. Že musí umět věci, které pro ně nejsou užitečné. Ale samozřejmě to nedokáží vyjádřit. A tak jsem si říkal: Pojďme tam mít dítě, které to dokáže říct.

Měl jste volnou ruku?
Napůl ano. Když jsem potřeboval něco obhájit, tak se ukázalo, že mě opravdu poslouchají, což u některých klientů nefunguje. Měli to se mnou těžké, tři měsíce jsem měnil schválený scénář a nakonec jsem přinesl úplně nový. Eduzměna mě nechala ho obhájit a nakonec na mě dali. Přestože jsem musel vypadat jako šílenec, pořád mi věřili, že to dokážu. A bez téhle jejich důvěry, by tento spot nikdy nevznikl. Za to jim děkuju.

Co bylo nejtěžší obhájit?
Byla tam spousta maličkostí. Hodně jsme mluvili třeba o roli učitele.

Učitel ze spotu nevychází úplně dobře. Proč?
On rámuje celý příběh. Je to někdo, proti komu se je třeba trochu vzbouřit, mít důvod ze třídy utéct. Není to reálný obraz toho, jak to ve škole funguje, na to bych potřeboval dvě hodiny, abych ukázal, že učitel to myslí dobře, ale ve skutečnosti to nefunguje, protože se musí držet předepsaných osnov atd. Věděl jsem, že na jeho roli budu mít pár vteřin a že ji musím zjednodušit na někoho, kdo je sice dobromyslný, ale vlastně to úplně nezvládá. A nakonec ho ukázat jako někoho, kdo se přikloní na stranu dítěte.

Co byste si přál, aby si rodiče uvědomili, až uvidí spot?
Přál bych si, aby šli na stránky Eduzměny a zajímali se, jak se mohou zapojit. Nemyslím si, že by si měli uvědomit něco nového. Ten spot spíš promlouvá z duše nás všech. Je v něm něco, co všichni víme, ale nic s tím neděláme. Něco, o čem jsme jako malí snili, ale nikdy jsme to nezrealizovali.

Děti mají co říct, ale nenasloucháme jim

Děti mají co říct, ale nenasloucháme jim

Související článek

Jak se obléct na tiskovou konferenci nebo jaké otázky jsou už moc „na tělo“? To se měli možnost naučit žáci křesetické základní školy, kde Eduzměna uspořádala setkání dětí...

Václav Krbůšek, výtvarník a režisér. Vystudoval SPŠG Hellichova, obor grafický design. Od roku 2009 působil v Pražské reklamě jako art director a animátor. V té době získal celou řadu domácích i mezinárodních ocenění. Od roku 2014 se zaměřuje na režii a v roce 2019 spoluzaložil produkci Nice!, kde se soustředí na tvorbu reklamních spotů s důrazem na výtvarnou a emocionální stránku. Největší úspěch zaznamenal se spotem Nemusíš, vyrobený pro značku Ria, kde boří tabu o menstruaci. S reklamou pro HBO na seriál Bezvědomí (deep fake s M. Zemanem), získal 8 ocenění ADC awards včetně Grand Prix.