Neučíme ekologii kecáním. Život v přírodě je těžký, ale rozvíjí

Pět let strávila na zahradě na útesu v Andalusii, kde žila z potravin, které si sama vypěstovala spolu s dalšími přáteli. Bez supermarketů a jen z obnovitelných zdrojů. Když se Helena Vodrážková vrátila zpět do Čech, založila s kamarádem nedaleko Kutné Hory ekocentrum Divočina, kde dětem a učitelům předává svoji zkušenost, inspiruje láskou k přírodě a skromným životním stylem.

Na festivalu zábavného učení Edufest připravila Divočina hru pro děti, ve které se každé stalo zachráncem života na planetě: Vydaly se na cestu a měly přepravit semínko do semínkové banky. „Pokud chceme, aby děti přírodu chránily, tak by ji měly mít rády. A to se stane  tak, že v ní budou. Proto jim nabízíme prostor, kde mohou dělat zajímavé věci a přírodu poznávat. Neučíme ekologii kecáním,“ říká Helena Vodrážková. 

Jsem ještě z generace, která byla na základní škole koncem 80. let a vlastně ani krátce po revoluci se nenosil jiný přístup. Takže jsem seděla a plnila úkoly, hlavní bylo projít testy. Nenaučila jsem se jít za svými sny.

Když jsme se potkaly na festivalu Edufest, zapisovala zrovna na tabuli svoji odpověď na otázku „Co jsem se ve škole nenaučila.“ „Jsem ještě z generace, která byla na základní škole koncem 80. let a vlastně ani krátce po revoluci se nenosil jiný přístup. Takže jsem seděla a plnila úkoly, hlavní bylo projít testy. Nenaučila jsem se jít za svými sny,“ říká Helena Vodrážková. Když se zamýšlí nad tím, co se naopak naučila, rozesměje se a říká: „Držet hubu a krok. A spoustu letopočtů, třeba 1212, Zlatá bula sicilská. Ale nejsem už schopná všechna ta čísla usadit do nějakého kontextu. Takže bych ocenila, kdyby děti mohly získat větší přehled,“ říká. 

Pracovat s učebnicí? To by byla nuda

Pracovat s učebnicí? To by byla nuda

Související článek

Reportáž z malotřídky v Křeseticích na Kutnohorsku Po chodbách křesetické malotřídky na Kutnohorsku se za běžných okolností prohání šestačtyřicet dětí. Teď jsou prázdné a tiché.

Svůj životní sen si ale splnila. Před třemi lety otevřela s kamarádem v Malešově u Kutné Hory ekocetrum Divočina, které nabízí programy pro děti a dospělé. Helena v něm předává to, co sama zažila: skromný život ve Španělsku, kde se svými přáteli žila převážně z potravin, které sami vypěstovali nebo vyměnili. „Tam to není tak těžké, jako tady. Ve Španělsku trvá vegetační doba 12 měsíců, u nás jen čtyři měsíce, takže musíte umět potraviny dobře uchovávat. Také je tu větší zima, takže nevystačíte jen tak s nějakým přístřeškem. Život v přírodě je těžký, ale hodně mě rozvíjí. A to se snažím předávám dětem i učitelům.“ 

Nesedět jen v lavici. Škola může být na více místech 

Minimalismus se stal pro Helenu cestou. Být v nepohodlí jí přináší výzvy, ale zároveň velkou příležitost k sebepoznání. „Být spokojený s málem, těšit se z vlastního vypěstovaného jídla, umět si počkat, mi připadá v rychlém světě, kde vše chceme do druhého dne, důležité,“ říká Helena Vodrážková a zmiňuje, že zažívat diskomfort je pro děti zásadní. 

Když se děti budou moct pohybovat mezi více místy a nesedět jen v lavici od do, škola se pak pro ně může stát zajímavějším místem.

Má také jasnou vizi, jak by mohla do budoucna fungovat spolupráce se školami. 
„Doufám, že nám zapojení do Eduzměny přinese větší spolupráci s učiteli a děti se budou moci více učit v přírodě. Nemusí to být nutně ekologie, u nás se dá učit i přírodopis a matematika. Myslím si, že když se děti budou moct pohybovat mezi více místy a nesedět jen v lavici od do, škola se pak pro ně může stát zajímavějším místem,“ říká Helena Vodrážková.