Co potřebují ředitelé škol? Víc spolupráce a míň papírování

Ředitelé jsou zavaleni administrativou a nemají čas se věnovat rozvoji výuky na svých školách. Rádi by vzájemně sdíleli zkušenosti a spolupracovali s dalšími školami v regionu. Roli hraje i velikost školy: v malotřídkách je pro ně snazší mít s kantory dobré vztahy, jsou ale víc vytížení. To jsou tři hlavní zjištění vyplývající z odpovědí ředitelů a jejich zástupců, kteří se zapojili do loňského průzkumu Nadačního fondu Eduzměna. Celkem se ho zúčastnilo 64 lidí z vedení 38 mateřských, základních a středních škol na Kutnohorsku, tedy 88 % všech škol v regionu. Eduzměna na Kutnohorsku předloni spustila pilotní projekt s cílem změnit výuku k lepšímu, tzv. mapování potřeb vedení škol je jeden z prvních kroků ke změně.


„Jde o to, jak se ředitel staví k učitelům, modeluje jim chování k dětem.“ „Potřebuji odpočinuté učitele, když je učitel odpočinutý, může lépe pracovat, klidně zvládat různé situace,“ říkali oslovení ředitelé.

Ředitel zavalený prací nemá čas být lídrem

Průzkum mezi řediteli byl narozdíl od zjišťování potřeb dětíučitelů specifický tím, že Eduzměna navíc prováděla také analýzu nepedagogických činností. Ta probíhala v menším počtu škol, než samotný průzkum, a řada zjištění z průzkumu se v ní do větší hloubky potvrdila. Například, že tyto činnosti ředitelům zabírají hodně času a nestíhají se věnovat rozvoji pedagogů, ani dalšímu zlepšování výuky. 
„Ředitelé nemají čas se učit, jak být dobrými lídry, jak tmelit kolektiv a nadchnout učitele pro společnou vizi. Rádi by si na to čas našli a uvolnili si ruce od nepedagogických činností, aby ředitel nebyl manažer, který řeší vše od stavebních a právních záležitostí, přes IT až po administrativu. Aby mohl řešit vzdělávání na školách,“ vysvětluje analytička Eduzměny Lucie Soukeníková.

Dalším problémem, který souvisí se zahlceností a nedostatkem kapacit, je potřeba suplování. Kvůli vývoji covidové situace musí často hodiny odučit i sami ředitelé nebo jejich zástupci, což jejich pracovní vytížení ještě zhoršuje.

Workshop s řediteli: Neztrácejte sílu, dejme pozornost tomu, co se daří

Související článek

Workshop s řediteli: Neztrácejte sílu, dejme pozornost tomu, co se daří

Čím je škola větší, tím je větší i různorodost názorů a tvoří se skupinky učitelů. Vedení u větších škol také častěji vnímá, že někteří učitelé jsou méně motivovaní.

Velikost školy hraje roli

Průzkum odhalil rozdíly mezi malotřídkami a velkými školami týkající se kapacit i vztahů mezi vedením, učiteli a žáky, které u menších škol obvykle fungují přirozeně lépe.
„Není zde taková pluralita přístupů jednotlivých učitelů. Z pohledu ředitele je snazší pedagogy vést, soudržnost pedagogického sboru je přirozeně vyšší, více se cítí jako na jedné lodi. Čím je škola větší, tím je větší i různorodost názorů a tvoří se skupinky učitelů. Vedení u větších škol také častěji vnímá, že někteří učitelé jsou méně motivovaní,“ říká Lucie Soukeníková.

Jsou na tom kapacitně tak, že učitel v mateřské školce nemůže odejít na jeden den na sdílení s dalšími mateřinkami, protože ho ve třídě nemá kdo nahradit.

To, že školy s více žáky potřebují víc pracovat na vztazích, v průzkumu zmiňovali ředitelé, učitelé i samotní žáci. Zaznívala například potřeba pečovat o vztahy v pedagogickém týmu a řešit je pomocí supervize. To se u malých škol obvykle neobjevovalo, vztahy zde většinou fungují přirozeně, aniž by na nich někdo vědomě pracoval. 
Průzkum ale ukázal, že malé školy mají větší problém s kapacitami. Jejich vedení i jednotliví kantoři jsou naplno vytížení a nenacházejí čas pro sdílení s jinými školami, nebo k dalšímu profesnímu rozvoji. U menších škol se v průzkumu velmi často objevovala potřeba externího suplování, aby se učitelé mohli dál vzdělávat, třeba na kurzech nebo sdíleních mimo školu.
„Jsou na tom kapacitně tak, že učitel v mateřské školce nemůže odejít na jeden den na sdílení s dalšími mateřinkami, protože ho ve třídě nemá kdo nahradit,“ dodává Lucie Soukeníková.

Sdílení a spolupráce je víc než kurzy a školení

Mentoring, konzultace, sdílení a spolupráce - další potřeby, které ředitelé v průzkumu uváděli. Sdílení, které na Kutnohorsku podpořila Eduzměna, zapojení ředitelé vnímají jako přínos. 
„Pozitivně hodnotili, že i v době distanční výuky sdílení pokračovalo v on-line prostředí. Možnost přinášet vlastní témata a sdílet je s dalšími řediteli v regionu vidí jako velkou přidanou hodnotu,“ říká Lucie Soukeníková.

Průzkum ukázal, že pro řadu ředitelů je předávání si zkušeností se školami, které jsou ve stejném regionu a řeší podobné věci, daleko cennější než kurzy, semináře nebo školení. 
„Chuť spolupracovat mezi školami je, současně se zde ale objevuje i vzájemná konkurence, například boj o dostatečný počet žáků, nebo zajištění školy z pohledu pedagogů či asistentů. Ředitelé škol, které mají větší množství dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, uváděli, že by potřebovali více jistot ohledně úvazků pro své asistenty. Často zaznívalo, že investují energii do toho, aby si asistenti vytvořili vztahy s učiteli a naučili se společně pracovat, a ve chvíli, kdy se to povede, asistent odchází. Ne proto, že by chtěl, ale proto, že škola není schopná mu prodloužit úvazek,“ popisuje Lucie Soukeníková.

Téměř u každé školy se objevovala i potřeba podpory speciálně pedagogických činností, například spolupráce v oblasti logopedie, psychologie, nebo speciální pedagogiky. Školy by uvítaly sdílení pracovníků tam, kde si nemohou dovolit platit celý úvazek, třeba speciálního pedagoga pro více škol.

Jak školu prezentovat navenek?

Potřeby vedení a učitelů se příliš nelišily, většinou byli ve shodě. I ředitelé touží po spolupráci rodičů, větší důraz ale kladou na prezentaci školy na veřejnosti.
„Některé školy, které do vyučování zaváděly nové metody, zmiňovaly problém s jejich přijetím všemi rodiči. I proto se ozývala silná potřeba rodičům dobře komunikovat vizi školy i smysl jejích vzdělávacích metod. Vedení pociťovalo, že na to nemá dostatek času a mnohdy ani potřebné dovednosti, a uvítali by například větší spolupráci se zřizovatelem,“ vysvětluje Lucie Soukeníková.

Co se týče spolupráce se zřizovatelem, zhruba třetina škol by podle průzkumu ocenila větší součinnost a víc zájmu z jeho strany.

Eduzměna není projekt, který by měl předem danou kuchařku, co a jak se má stát. Snažíme se reagovat na reálné potřeby jednotlivých škol i celého regionu a cestu změny hledat společně.

Nechceme porovnávat, chceme podat pomocnou ruku

Eduzměna potřeby škol sleduje průběžně. Kromě tohoto průzkumu na školách působí i tzv. průvodci, kteří pomáhají tam, kde je potřeba.
„Potřeby škol se mění v čase a my je v čase průběžně sledujeme. Eduzměna není projekt, který by měl předem danou kuchařku, co a jak se má stát. Snažíme se reagovat na reálné potřeby jednotlivých škol i celého regionu a cestu změny hledat společně s místními aktéry. Cílem mapování nebylo školy hodnotit nebo vzájemně porovnávat, ale přesně zacílit naši podporu,“ vysvětluje analytička Eduzměny Lucie Soukeníková.