Uplynulý školní rok byl prvním rokem, kdy Eduzměna mohla ve školách na Kutnohorsku bez omezení fungovat. Už nebyly zavřené kvůli protiepidemickým opatřením, a naši průvodci tak s nimi mohli začít naplno spolupracovat. Změny v jednotlivých školách popisují průvodci v malé anketě.
Vít Jezbera
1) Co vás v tomto školním roce při práci průvodce ve školách potěšilo?
Na prvním stupni v Uhlířských Janovicích se začalo několik učitelů pravidelně scházet, sdílet metodické tipy i pořádat společné projekty.
Paní ředitelka se také rozhodla, že na prvním stupni zavede triády. V minulém roce je dělala jedna třída, několik dalších s tím koketovalo, a teď by měly být zavedeny v přípravné, první a druhé třídě. To je moc důležité, protože prostřednictvím těchto setkání ve složení dítě-učitel-rodič dítě přejímá zodpovědnost za svoje učení a buduje to užší vztah mezi školou a rodiči.
Potěšila mě tam také spolupráce s přípravnou třídou, která je jednak zapojena do projektu Život chleba plus čerpala minigrant Patroni, kde se propojila s páťáky. Ti mladším dětem představili školu formou různých scének, provedli je po ní a dále se setkávali. Podobnou aktivitu měli i osmáci s páťáky, v rámci programu Řešíme společnou výzvu, pro usnadnění přechodu z prvního stupně na druhý.
Jiná třída zase v rámci Řešíme společnou výzvu vsadila na zapojení rodičů do školních aktivit.
Hodně se tam povedl i adaptační kurz pro páťáky, opět s cílem usnadnit přechod na druhý stupeň. Vyjelo na něj 90 dětí a učitelé si ho uspořádali ve vlastní režii. A teď uvažují nad tím, jak podporu adaptace mezi stupni zachovat i pro příští rok.
Eduzměna tam také podpořila vzdělávání pedagogů, prošli například workshopy na práci s nadanými dětmi, další na práci s dětmi s poruchou autistického spektra a také na třídnické hodiny, na práci s klimatem třídy a kurz reflektivity. Vyrazili také s Eduzměnou vůbec poprvé na inspirativní návštěvu mimo region. Už dříve se tam také vytvořila skupina čtyř učitelek, které pravidelně jezdí na metodické centrum pro první stupeň.
Bylo toho opravdu hodně:)
2) Jak vnímáte posun škol, s nimiž pracujete, v tomto školním roce, na konkrétním příkladu, příkladech?
Kdybych to měl zobecnit, přibývá učitelů, kteří se do Eduzměny zapojují, kteří na sobě za naší podpory chtějí pracovat. Děje se to zejména tam, kde se nám podaří vybudovat důvěru. A to nejen mojí prací průvodce, ale třeba i díky pomoci kolegyní z dotační kanceláře, s nimiž nejedna paní ředitelka konzultovala dotace.
Není to tak dlouho, co jsem například v Uhlířských Janovicích navštěvoval jen paní ředitelku.
Dnes už tam znám řadu učitelů i žáků, nechodím do neznámého prostředí. Efekt sněhové koule, o které v Eduzměně často říkáme, že věříme, že ve vztahu k ochotě ke změně školství nastane, tam pozoruji naživo – na začátku minulého roku tam bylo spolupráci s Eduzměnou nakloněných učitelů třeba pět, teď je to zhruba trojnásob.
Eliška Pácaltová
1) Co vás v tomto školním roce při práci průvodce ve školách potěšilo?
Potěšilo mě, že jsme mnohem víc prohloubili naše vztahy, spolupráci, a já jsem se tím pádem mohla dostat tam, kam se mi před rokem ani nesnilo. Ředitelé pouštěli za dveře svojí kanceláře, dál do školy, mezi kolegy, s mnohem větší důvěrou.
Nebo mě potěšilo, že se ve školce rozhodli pracovat se zahradou a že k tomu přistoupili tak, že to opravdu není o výměně kolotoče, ale že to je příležitost přemýšlet, jak tam může být opravdu dobře dětem, jak se tam mohou potkat s rodiči. Jsou otevřeni tomu, že to jde udělat i jinak. Prostě ten druhý rok v roli průvodkyně mi přijde jako opravdu stěžejní, prohlubuje se ta spolupráce, narůstá důvěra.
A velkou radost mi udělal třeba Malešov, když se rozhodli, poté, co s námi zažili program Řešíme společnou výzvu, si ho udělat vlastní, interní. Aby to, čím prošli ti šesťáci a deváťáci, zažily všechny ty třídy. A učily se participovat. To mi přijde neuvěřitelné. Kam se posunuli. A není to o tom, že „my to uděláme pod podmínkou, že nám dáte peníze“. Ne, oni jsou ochotní do toho investovat peníze z provozu. A naše role bude o předávání know-how. Někdy člověk ťukne a pak dominové kostky padají jedna za druhou. Ale děje se to samozřejmě tam, kde jsou otevřené dveře.
2) Jak vnímáte posun škol, s nimiž pracujete, v tomto školním roce, na konkrétním příkladu, příkladech?
Uvedu příklad zábořské malotřídky, kde je 1.-4. třída. V září jsem požádala paní ředitelku, že bych tu školu chtěla poznat. Hledaly jsme k tomu vhodné způsoby a v jednu chvíli jsem ji požádala – můžu váš vidět v akci? Můžu poznat děti? A strávila jsem s nimi třeba den. Cítila jsme tam potenciál, třeba že dělají ranní kruh nebo že hodinu začínají čárou emocí, že si děti vůbec jsou ráno schopny nasdílet, jak na tom zrovna jsou, proč je někdo třeba smutný a tak.
Vycítila jsem příležitost nabídnout jim program Řešíme společnou výzvu. Zpočátku z toho měli strach, možná se i trochu podceňovali. Já jsem ale byla přesvědčená, že to k té paní učitelce patří. Pořád jsem vytahovala ty věci, co jsem u ní ve třídě tam viděla. A pak proběhl školní rok, během kterého mi paní učitelka dala několikrát najevo, že je moc ráda, že do toho nakonec šla.
Ty děti „líznul“ covid na přechodu mezi mateřskou a základní školou. Vše vybudovali kolem tématu „být spolu“, jeli tedy na tenis, dělali pizzu děti organizovaly část školy v přírodě, pozvaly si do školy tatínka, který je letec. Moc dobře si to sedlo. A bylo to i díky tomu, že jsem mohla vidět pod tu pokličku.
Mám pod sebou ale také dvě školky, z nichž je jedna jakoby byla v zakletém království. Nechce se se mnou sejít ředitelka ani starosta. Nezvedají mi telefon, na e-maily mi nikdo neodpovídá. A nic moc o ní nevíme. A u té druhé se mi podařilo sejít se s nimi jen jednou. Je to samozřejmě nepříjemné, že pod sebou má člověk evidovanou školku, která nejeví zájem o spolupráci. A samozřejmě stále přemýšlím, co ještě zkusit, jestli něco nedělám špatně.
Kateřina Záhubská
1) Co vás v tomto školním roce při práci průvodce ve školách potěšilo?
Potěšilo mne, jak jsem byla ve školách přijata. I školy, do kterých jsem šla a byly označeny jako „nespolupracující“, se mnou, případně s někým jiným z týmu (po zprostředkování kontaktu), spolupráci navázaly.
Radost mi udělalo i to, že se mnou provázeným školám podařilo získat minigrant, a nastartovat tak další rozvojové aktivity.
2) Jak vnímáte posun škol, s nimiž pracujete, v tomto školním roce, na konkrétním příkladu, příkladech?
V jedné ZŠ vnímám posun k týmovému zapojení – spolupráci ředitele školy s několika učiteli na koordinaci přípravy rozvojového plánu školy (tak se domlouvají na příští školní rok). Během naší spolupráce se ukázali učitelé, kteří i přes velké vytížení měli ještě chuť a sílu na společná setkávání a diskuze (zejména o matematice).
Jitka Gabašová
1) Co vás v tomto školním roce při práci průvodce ve školách potěšilo?
Potěšilo mne, že se díky třídennímu teambuildingu na jedné střední škole podařilo nastartovat komunikaci mezi sborem a vedením školy. Učitelé si sami řekli o to, že se nechtějí jen bavit a relaxovat, ale řešit nahromaděné problémy v komunikaci, v procesech, které ve škole probíhají. Zkrátka že chtějí zlepšit vzájemné vztahy. Po návratu do školy se už některé schůzky vedení se sborem uskutečnily, v červnu je čeká společná facilitovaná porada na téma, které si sami vybrali jako naléhavé, a někteří pedagogové projevili zájem spolupracovat na vizi a rozvojovém plánu školy.
Potěšilo mne, že mi byla umožněna kontinuální práce (čtyři setkání během školního roku se dvěma šestými třídami a jejich třídními). Nejprve adapťák, pak mapování jejich potřeb vzhledem k nově se formující třídě, pak dvě setkání nad prací. Děti chtěly nejvíce řešit spolupráci, vzájemnou ohleduplnost a toleranci, měly přání být co nejvíc venku a hýbat se.
Potěšilo mne, že se ve dvou školkách ze tří podařilo nastartovat práci v podnětném prostředí a v jedné podat a zrealizovat minigrant, při němž spolupracovali se školkou rodiče a s námi děti.
2) Jak vnímáte posun škol, s nimiž pracujete, v tomto školním roce, na konkrétním příkladu, příkladech?
Za největší úspěch považuji změnu v jedné malotřídce. Při mapování před několika lety jsme měly pocit, že zde se žádný posun nezdaří. Dokonce jsme vše chtěly vzdát, protože jsme byly vedením školy rezolutně odmítány. Soustavnou prací s malým sborem, vyjadřováním podpory a zároveň porozumění (i pro paní ředitelku) se povedlo, že sbor se cítil být zplnomocněn k tomu, aby s paní ředitelkou promluvil a nabídl jí, že školu převezme jedna z učitelek. Té jsme hned nabídli podporu formou osobního mentoringu, podporu při vyhledání vhodného školení (zaměřeného na právní legislativu). Budoucí paní ředitelka ví, že má v Eduzměně podporu a hodně ji využívá. Pro příští školní rok plánujeme ve spolupráci se Step by step s podporou pokračovat.
Na jedné střední se podařilo nastartovat dobrou spolupráci se zástupcem, který školu pomáhá vést a odvádí tam hodně práce. Pro tento rok chystá teambuilding pro celý sbor, vede osobní rozhovory s pedagogy, aby jim pomohl nastavit individuální vzdělávání podle jejich zájmu, celoročně ve škole podporuje formativní přístup a badatelskou výuku. V rámci minigrantu škola spolupracuje s vybranými základkami v regionu. Další minigrant zase rozvíjí sociální kompetence žáků a podporuje komunitní roli školy, protože jedna třída začala spolupracovat s centrem služeb Kostka.
V jedné mateřské škole se podařilo v rámci minigrantu ve spolupráci s rodiči a dětmi postavit na zahradě celou řadu malých, improvizovaných a jeden velký bytelný dřevěný vodní prvek.
Jsem ráda, že jsem mohla být na začátku rozjezdu šablon pro školy s Janou Melníkovou a hledání cest ke spolupráci s rodiči s Janou Neumajerovou a že se to ukázalo být dobrým krokem.
Mám radost z jedné venkovské MŠ, pro příští školní rok chystáme s Petrou Balcarovou soustavnou podporu učitelek směrem k Začít spolu (první krůčky).
Mám radost, že se podařilo navázat bližší kontakt s VOŠ-SPŠ, jak s vedením (Dana Kohoutová – zástupkyně školy – by ráda spolupracovala s Eduzměnou jako pedagogický lídr), tak s některými učiteli, a že bude pokračovat spolupráce vedení a sboru nad různými tématy, která školu trápí.
Kateřina Adami
1) Co vás v tomto školním roce při práci průvodce ve školách potěšilo?
Potěšilo mě, když si paní učitelky samy začaly říkat o mentoring.
Když ve škole pořádali akci a už k tomu nepotřebovali podporu průvodce.
Když paní ředitelka přemýšlela o tom, jak věci, které dělají, dostat k rodičům a zvýšit vzájemné porozumění.
Když dvě moje školy projevily potřebu síťování a společného workshopu ke čtenářství a na jeho konci chtěly pokračovat dalším dílem a zapojit do toho další školy od příštího školního roku.
Paní ředitelka ze školky komentovala, že Eduzměna je pro ně hnací pohon – „i když jsme unavení, chceme dál dělat věci – finanční podpora pomáhá držet pozornost a úsilí“.
Podařilo se zintenzivnit spolupráci školy a zřizovatele na tématu školní zahrady.
2) Jak vnímáte posun škol, s nimiž pracujete, v tomto školním roce, na konkrétním příkladu, příkladech?
Paní ředitelka, s níž jsem byla vždy v kontaktu jen o samotě, projevila přání zapojit celý tým do vzdělávání v jednoduchém malém tématu v přípravném týdnu – bude to první kontakt s týmem mimo mapování potřeb.
Paní ředitelka odmítala šablony a na základě několika pokusů nakonec o šablony ve spolupráci s Janou Melníkovou požádali (poprvé v historii školy).
Škola měla potřebu dlouhodobě pracovat na jednom tématu – reflexe.
Tým školy se domluvil na pravidelném čase, kdy budou reflektovat své zkušenosti k nějakému domluvenému tématu za konkrétní období.
Tým školy si definoval parametry pro plány osobního rozvoje, na kterých budou stavět rozvojový plán školy.
Paní ředitelka si řekla o mapovací rozhovory pro svůj tým, chce znát jejich potřeby a možné oblasti rozvoje.