Fyziku učí jinak, s brčkem a modelínou

Fyzikářka Jana Červená se vždy snažila hledat cesty, jak udělat svůj předmět pro děti atraktivní. Když pak na jednom semináři Elixíru do škol zjistila, jak lze fyziku předávat, chtělo se jí „skočit z mostu“. Nyní svou vášeň předává nejen dětem, ale zážitkové semináře Elixíru zprostředkovává i dalším učitelům. Za necelý rok působení na Kutnohorsku se jí podařilo získat už třicítku lokálních fyzikářů, kteří pravidelně chodí na workshopy.

„Když jsem přišla do Elixíru, říkala jsem si: ‚Panebože, jakto, že tohle nevím, jak jsem jenom mohla žít? Vždyť mám fyziku vystudovanou a léta učím.‘ Ale pak jsem si uvědomila, že v tom nejsem vůbec sama, že učitelů, kteří mají chuť skákat z mostu, je celá řada,“ vzpomíná se smíchem na své první „aha“ momenty Jana Červená.

Když si připustila, jak bohatý svět se před ní otevírá, uvědomila si, že to je obrovská příležitost, kterou nechce pustit. Využila nabídky Ireny Dvořákové, vedoucí Katedry didaktiky fyziky při UK a zakladatelky projektu Heuréka, jehož cílem je zatraktivnit výuku fyziky, a přihlásila se do dvouletého kurzu. „První víkend byl šok. Otevřeli jsme jedno téma a já jsem si to hned sama v sobě srovnala: ‚Ano, to dělám tak a tak.‘ A pak mě napadlo, že by se to dalo dětem říct jinak. Jenže jsem si uvědomila, že si nejsem jistá, jak to je. Připustila jsem si, že něco nevím, ale mohu na tom pracovat, a to bylo velmi silné. Došlo mi, že jsem učitel, nejsem stroj,“ vypráví Jana Červená. 

S Janou jsme si domluvily schůzku po obědě, kdy už za sebou měla několik hodin distanční výuky na Základní škole T.G. Masaryka v Kutné Hoře. Byla jsem trochu zvědavá, jestli bude zářit stejně jako den předtím na semináři pro fyzikáře, kde jsme se potkaly. Zářila. „Dalo by se říct, že se mi změnil život. Jsem mnohem klidnější. Doma mám všude pomůcky a hrozně se těším, až budu všechno moct s dětmi vyzkoušet naživo,“ směje se. 

Jana Červená učí už deset let. Před mateřskou pracovala na střední škole, po ní nastoupila na základní školu. Každý rok se snažila svou výuku obohatit tak, aby děti více bavila. Stejně jako ji kdysi pro tento předmět nadchl její učitel na střední škole, chtěla být sama inspirací.

„Chci, aby se děti na hodinu těšily. To je důvod, proč se chci sama rozvíjet a dostávat novou inspiraci. A teď se těším na to, že se dětem rozsvítí ty jejich vnitřní žárovky. A zažijí to, co jsem zažila já, ten wow efekt,“ říká Jana Červená, která má teď ve své třídě připravenou zbrusu novou pomůcku – metrovou krychli vyrobenou z instalatérských trubek.

„Příští rok budu mít se šesťáky hustotu. To je něco, co je pro děti velmi těžko představitelné. Díky Elixíru jsem načerpala inspiraci od jednoho učitele na velmi jednoduchou pomůcku. Zapojila jsem našeho úžasného pana školníka, který mi vyrobil model jednoho metru krychlového. A to mi pomůže, aby děti pochopily hustotu. Zeptám se jich, kolik by se jich do metru krychlového vešlo, nebo co by se stalo, kdybych ho vyplnila zlatem. A těším se, jak na to budou reagovat.“

Fyzika, jak ji předává Jana Červená, už nedělá z dětí jen pasivní pozorovatele, kteří si pouze zapisují do sešitu vzorečky pana učitele, ale badatele, kteří na fyzikální zákonitosti mohou přijít sami. Každá hodina se tak může stát fascinujícím prožitkem, při kterém děti skutečně objevují svět. 

Janě Červené se stalo to, co se stává učitelům, kteří projdou kurzy Elixíru do škol: Staré školní pomůcky vyměnila za brčka, balonky, špejle a modelínu. A jak popisuje řada z nich, učení se stává hrou. „Mohu si dovolit mnohem větší svobodu. Měla jsem pocit, že jsem strašně svázaná školním vzdělávacím plánem, všemi těmi zkratkami RVP a ŠVP a že  musím učit podobně, jako to učili mě na základní škole,“ říká. Dnes ji netrápí, že v rámci seškrtání Rámcových vzdělávacích programů mají zmizet z osnov fyziky Newtonovy zákony. „Myslím si, že to problém není, my je stále můžeme učit, třeba v rámci působení sil. Takže pokud má učitel čas, může si to odučit. A to je svoboda. Chápu, že redukce musela nastat.“

Zábavnou fyziku nešíří jen mezi „své“ děti, ale snaží se ji zprostředkovat i dalším učitelům na Kutnohorsku, kde se před třičtvrtě rokem otevřelo s podporou Eduzměny „létající centrum“ Elixíru do škol. Už třicítka lokálních učitelů měla možnost na vlastní kůži zažít fyziku jinak. K účasti na setkáních je nemusí ani moc přemlouvat, dobrá pověst kurzů se šíří sama. Učitelé oceňují nejen inspiraci a vystoupení z komfortní zóny, ale také možnost propojit se s dalšími kolegy.

„Padá ostych, nebojíme se. Pochopili jsme, že je důležité nebát se zeptat, požádat o pomoc a říct: ‚Já tomu pořád ještě nerozumím.‘ Radši se zeptám víckrát. A my se stáváme těmi zvídavými žáky,“ popisuje Jana Červená zajímavý proces, při kterém se učitelé zbavují strachu z chyby.

A to je možná jeden z klíčů k radostnému učení, při kterém učitelé sestoupí z piedestalů a budu skutečně schopni brát chybu dětí jako přirozenou součást vzdělávání. 

Pokud máte i Vy zájem zapojit se, navštivte: Elixír do škol LC Kutná Hora

Martina Kopecká