Příběhy

Ve zručské základní škole je ukrajinským dětem k dispozici jejich krajanka, psycholožka Olesia Parkhomenko. Zapojila se do projektu Duševní zdraví pro děti. Žena, která přišla s dcerkou vloni na jaře z Charkova, se stala důležitým komunikačním mostem mezi dětmi, rodiči a školou

V Církvici se rozhodli pro venkovní výuku před více než rokem, když začali pracovat na své vizi a plánu, aby věděli kam chtějí školu posouvat. A to přesto, že nemají žádnou venkovní učebnu. Jak taková výuka vypadá? A co se jim osvědčilo?

„Stačí začít s maličkostí, nemusí to být nic velkého, na čem byste ztratili spoustu energie,“ říká Eliška Pácaltová, která učí rodiče z Kutnohorska dívat se na vzdělávání jinak a tvořit školní komunity. Přečtěte si rozhovor o tom, jak mít lepší vztahy se školou...

Také jste snili ve škole o tom, že budete pracovat na něčem skutečném? Že tím třeba  dokážete něco vylepšit nebo změnit? A ještě se přitom něco důležitého naučíte? Žáci ze tří škol na Kutnohorsku právě tohle zažívají. Zapojili se do projektu Eduzměny...

„Podobně jako u vás rodiče necítí potřebu změn a je velmi těžké nastartovat ke změně učitele. Z výsledků, kterých dosahujete za tak krátký čas a míry zapojenosti učitelů, je však jasné, že ochota je u vás větší,“ říká Martin Kríž ze slovenského ministerstva školství...

„Školy nemají potřebu vnímat děti jako partnery. Nevidí, že škola může dobře fungovat jen v případě, že se tam děti budou cítit dobře,“ říká průvodkyně Eduzměny Jitka Gabašová. Rozhovor s ní poodhaluje, jak nelehké je měnit české školní prostředí.

Zní to skoro na každé vzdělávací konferenci či debatě: Změna ve vzdělávání není možná bez podpory veřejnosti. Jenže to, co možná stačilo minulým generacím, dnes nestačí a stačit nebude. Jak ale oslovit mainstream...

„Holandští kantoři se nezaměřují na chybu, ale na to co se daří. Mají to tak zažité a funguje to,“ říká ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška po návratu z Nizozemí a popisuje další příklady dobré praxe, kterými bychom se v Česku mohli inspirovat.