V decentralizaci řízení jsme na prvním místě ze zemí OECD

Přináší nám to však spíš problémy než zisky.

V rámci nového územně správního členění na kraje (2000) jsme přišli o střední prvek řízení škol a důsledky sklízíme v podobě rozevírajících se nůžek kvality školství mezi regiony. Finance investujeme spíš do infrastruktury než do lidí a chybí nám v rozpočtu školství ročně 50 miliard Kč, abychom byli na průměru zemí OECD.

Publikujeme poslední část studie, kterou mapujeme aktuální situaci v českém školství.  Věnujeme se v ní oblasti řízení z pozice zřizovatelů škol. Zjistili jsme, že o této oblasti existuje nejméně informací. V rámci studie je kapitola zřizovatelů spojená se zjištěními o ředitelích.

Způsob řízení vzdělávacího systému od devadesátých let minulého století vykazuje kontinuální rysy rozvolňování, ztráty nástrojů a schopnosti ministerstva školství systém řídit. Podstatnými momenty v této změně bylo zrušení okresních úřadů a s nimi okresních školských úřadů, vznik krajského uspořádání (2000) a přechod škol k vlastní právní subjektivitě (2003).

Na výraznou míru decentralizace českého školství, zejména autonomie českých základních škol, upozorňuje také zpráva OECD (2015). Podle těchto zjištění je decentralizace školství v České republice výrazně vyšší než v průměru zemí OECD, dosahuje dokonce maximálních hodnot. Projevem decentralizace je např. neexistence pravidel pro hodnocení škol ze strany zřizovatele nebo prohlubující se rozdíly mezi jednotlivými regiony a školami.

Byť mezinárodní zkušenosti ukazují, že autonomie škol je důležitým prvkem podpory kvality vzdělávání, v případě České republiky se jedná o nedomyšlenou transformaci, na kterou nebyly jednotlivé stupně řízení připraveny.

Díky tomu, že má Česká republika velký počet obcí (cca 6 500), které zřizují školy, 60 % ředitelů základních škol nemá zřizovatele, jenž by byl v oblasti vzdělávání adekvátně zorientován. Zřizovatelé, především menších obcí, díky množství další agendy nemají šanci být řediteli partnerem, který by jej mohl vést. Na obcích s rozšířenou působností se pak především starají o finanční toky směřované do škol a nikoliv o kvalitu vzdělávání, kterou nechávají na vedení škol.

“Je evidentní, že v našem systému vzdělávání chybí střední prvek řízení, který by zabezpečil srovnatelnou úroveň kvality vzdělávání na jednotlivých území. Jak to tak bývá, když se vypustí džin z láhve, velmi obtížně se již dává zpět. Naší ambicí je v této situaci najít způsob, jak pomoci školám a zároveň zřizovatelům, aby se nadále neprohlubovaly problémy spojené s decentralizací a naopak se vytěžila silná autonomie škol,” říká Zdeněk Slejška, ředitel Nadačního fondu Eduzměna.

Chceme se poučit, jak podpořit zřizovatele například z programu Města vzdělávání a Klubu zřizovatelů, který realizuje EDUin, ze zkušeností Místních akčních skupin s jejich prací na MAPech, případně hledat i přenositelné prvky ze zahraničí.

Infografiku si můžete prohlídnout zde. Část studie věnující se zřizovatelům najdete zde.

Krátký souhrn komentující část studie zaměřenou na zřizovatele ke stažení zde.

Tyto webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies. Odsouhlaste prosím nastavení cookies souborů pro použití webu. Více informací zde.