Zanedbáváme duševní zdraví dětí? Včasná pomoc na školách pomáhá

Proč je každé páté dítě ohrožené duševní nemocí? Co s tím může společnost dělat? A co pro to děláme my v Eduzměně? Na téma duševního zdraví jsme zaměřili pravidelnou snídani s Eduzměnou se zástupci našich dárců a dalšími lidmi z byznysu.

Zhruba dvacet procent mladistvých v populaci má nějaké duševní onemocnění, nebo je ohroženo jeho rozvojem. Zhruba 50 % těchto obtíží se rozvíjí do 14 let věku, 75 % pak do 24 let věku.

„Z hlediska duševních obtíží jsou děti a dospívající obzvlášť zranitelnou skupinou. Odhaduje se, že zhruba dvacet procent mladistvých v populaci má nějaké duševní onemocnění, nebo je ohroženo jeho rozvojem. Zhruba 50 % těchto obtíží se rozvíjí do 14 let věku, 75 % pak do 24 let věku,“ vysvětlila Lenka Hečková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) potřebu se na školách duševnímu zdraví věnovat.

Školy potřebují pomoc odborníků na duševní zdraví

V Česku zatím systémová podpora duševního zdraví dětí příliš nefunguje, i proto se Eduzměna rozhodla podpořit vznik týmů odborníků, kteří na školách často chybí. To, že budou na Kutnohorsku užiteční, se ukázalo už při prvních průzkumech, které si Eduzměna při vstupu do regionu dělala.
 „Nebylo pro nás překvapivé, když jsme zjistili, že je třeba provazovat různé typy podpory, které souvisí nejen se vzděláváním, ale i se zdravím a sociální oblastí. Náš partner ČOSIV přišel s nápadem, že by bylo dobré v regionu vyzkoušet vznikající myšlenku týmů duševního zdraví a společně jsme o podporu požádali Norské fondy. Díky tomu pak týmy začaly pracovat,“ vysvětluje pozadí vzniku týmů ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška. “Multidisciplinární týmy složené z odborníků ze školského, sociálního i zdravotního segmentu vznikly na podporu projektu Eduzměna, ale zároveň jako pilotáž možného systémového přístupu k podpoře dětí s různými obtížemi a znevýhodněním, jejich rodin i pedagogů, kteří je vzdělávají, ” dodala Lenka Hečková.

‚Zakázka‘ většinou zní podobně: ‚Nechce vstávat do školy, ráno ho/ji bolí břicho nebo hlava, ztrácí zájem o školu, kroužky, koníčky, kamarády, spolužáky...

A tak vznikly dva týmy duševního zdraví, jeden v Kutné Hoře při Základní škole Kamenná stezka a druhý při Základní škole Zruč nad Sázavou. Jsou však mobilní a jsou k dispozici všem základním a středním školám v regionu. O jejich služby je velký zájem. Od září, kdy na Kutnohorsku začaly působit naplno, pomohly více než 320 klientům a uskutečnily přes 2000 intervencí. Podařilo se jim odhalit i případy týrání, nebo sexuálního zneužívání.

Velmi častým důvodem k návštěvě týmů duševního zdraví jsou úzkosti. „‚Zakázka‘ většinou zní podobně: ‚Nechce vstávat do školy, ráno ho/ji bolí břicho nebo hlava, ztrácí zájem o školu, kroužky, koníčky, kamarády, spolužáky,‘“ vysvětluje vedoucí kutnohorského týmu duševního zdraví Miloš Březina. 
V důsledku toho děti často chybí ve škole a příliš mnoho času tráví u mobilního telefonu. „Důsledným mapováním rodinné anamnézy, hledáním silných zdrojů u dítěte a podporou učitele v nastavení vhodného přístupu k žákovi/yni se ho/ji postupně daří motivovat k docházce do školy i obnovit komunikaci s okolím. Tyto intervence následně vedou většinou i ke snižování fyzických obtíží,“ říká Miloš Březina. Týmy už takto dokázaly pomoct více než 20 dětem trpícím úzkostmi.

„Další obtížnou situací může být vyloučení z třídního kolektivu, potažmo z dalších vrstevnických skupin mimo školu. Děti se pak mohou dostávat do depresivních stavů, někdy dochází k sebepoškozování, každopádně zažívají něco, co by nemusely. I zde je důležitá práce na vlastních zdrojích, intervence v rodinném prostředí směřující k pozitivnímu a podpůrnému prostředí a práce se třídou a učiteli na nastavení zdravějšího kolektivu, spolupráci a komunikaci,“ vysvětluje Miloš Březina. 
Děti díky tomu, ve vážných případech, nemusejí být hospitalizovány, nebo brát léky a v kolektivu se cítí lépe. Takovou pozitivní změnu týmy zaznamenaly u 22 případů.

Co trápí děti na Kutnohorsku?  Málo pohybu a nechuť chodit do školy

Související článek

Co trápí děti na Kutnohorsku? Málo pohybu a nechuť chodit do školy

Praktické rady a semináře pro učitele

Důležitou částí práce je i prevence. Týmy několikrát měsíčně pořádají semináře pro učitele, aby sami pedagogové dokázali rozpoznat děti, které potřebují pomoc, uměli na náročné chování reagovat a předcházet mu. Učitelům radí, jak se v konkrétních situacích zachovat, co dělat a čemu se naopak vyhnout. Posilování kompetencí kantorů v těchto tématech tvoří významnou část projektu. 

Stačí opravdu málo, například, když dítě přijde do školy a učitel ho pozdraví, usměje se na něj, třeba mu podá ruku, nebo se zeptá, jak se měl.

„Pokud změníme nastavení a přístup učitelů k dětem, které prožívají náročné situace, docílíme nejlepší možné podpory dětí. Protože týmy nemůžou být vždy u každého dítěte, které je v daný moment potřebuje, zatímco učitelé tráví s dětmi významnou část času,“ vysvětlila Lenka Hečková.

Tým čerpá z Neurosekvenčního modelu Bruce D. Perryho, který vychází z nejnovějších poznatků o vývoji lidského mozku a vlivu negativních zážitků v dětství na jeho fungování. A kantorům radí mimo jiné, že stačí trochu změnit přístup a uvidí rozdíl.
„Dítě s traumatickou zkušeností může být léčeno ‚mikrodávkami‘ pozitivních zkušeností, které postupně ‚přeprogramují‘ negativní zážitky. Stačí opravdu málo, například, když dítě přijde do školy a učitel ho pozdraví, usměje se na něj, třeba mu podá ruku, nebo se zeptá, jak se měl. To je jedna z mikrodávek, která buduje důvěru. Pokud se takto chovají všichni učitelé ve škole a dělají to každý den, traumatizované dítě získává důvěru. Proto ukazujeme učitelům, že pouhá změna přístupu může udělat hodně,“ vysvětlila Lenka Hečková.

90 % procent ukrajinských dětí je kvůli válce traumatizováno. (...) Některé zažily bombardování, jiné viděly mrtvá těla, byl to pro ně hrozný zážitek a odrazilo se to v jejich psychice.

Pomoc potřebují i ukrajinské děti 

Nově v týmech pracují i dvě ukrajinské psycholožky. Válka totiž výrazně ovlivnila psychické rozpoložení dětí, které z této země do Česka dorazily hledat bezpečí. 
„90 % procent z nich je kvůli válce traumatizováno. V jejich případě totiž nešlo o emigraci, nechystali se odstěhovat do jiné země, ale jednoho dne jejich rodiče sbalili kufry a vydali se na cestu. Většina dětí ani nevěděla kam. Každé z nich válka nějak zasáhla. Některé děti zažily bombardování, jiné viděly mrtvá těla, byl to pro ně hrozný zážitek a odrazilo se to v jejich psychice,“ řekla ukrajinská psycholožka Olesia Parkhomenko, která na Kutnohorsku působí od března.

Začlenění dětí a účinnou pomoc na českých školách komplikuje jazyková bariéra.
„Nemluví česky, nemluví anglicky. Umí jen ukrajinsky a případně rusky. Někteří učitelé v naší škole mluví trochu rusky a to je všechno. Takže na začátku bylo hlavním problémem porozumění. Učitelé nebyli schopní rozeznat, kdo je psychicky v pohodě a kdo není,“ vysvětlila Olesia Parkhomenko. Její role proto nejdříve byla překládat a pomáhat s porozuměním. Teď se traumatizovaným dětem věnuje i individuálně ve své konzultovně. Řada z nich se se svými problémy svěřuje až teď a postupně odhalují, co prožívají a jak je to zasáhlo.

Budoucnost týmů duševního zdraví

Protože se týmy osvědčily, Eduzměna s nimi má další plány. „Rádi bychom je začlenili do vznikajícího Centra podpory vzdělávání, kde by byla soustředěna podpora školám v různých oblastech,“ řekl Zdeněk Slejška. Kromě mobilních týmů Eduzměna v Centru podpory vzdělávání plánuje také další služby, které teď na Kutnohorsku testuje. Nabídne například metodickou i odbornou oporu a ředitelům pomůže s administrativou.

Kutnohorsko ale rozhodně není jediným regionem, který pomoc psychologů, speciálních pedagogů, sociálních pracovníků a dalších odborníků na duševní zdraví potřebuje. I proto ČOSIV jedná s ministerstvem školství o systémové podpoře obdobných týmů i v dalších územích. Jeho zástupci se byli ve Zruči nad Sázavou před několika týdny o fungování týmů osobně přesvědčit.