Eduzměna vznikla s ambicí nalézt „klíč” ke zlepšení vzdělávání všech žáků. Síly spojili dárci a následně sedm obsahových partnerů, kteří společně zkouší dát dohromady ověřené i nové postupy v pilotním regionu Kutnohorska. Po třech letech víme, že základním klíčem k úspěchu je tým regionálních průvodců škol, který dokázal rozpohybovat již 70 % škol v regionu a navázal různou míru spolupráce s 97 % všech škol.
Podpora přímo ve škole a na míru
Na Kutnohorsko jsme vstoupili v roce 2020. Začala etapa mapování potřeb, která se nám především kvůli pandemii covidu protáhla. Objevilo se množství témat, které bylo nutné řešit a bylo jasné, že bez toho se neposuneme dále. Například jak odbřemenit vedení škol, ale i učitele, udržet motivaci žáků k učení, vzbudit zájem o větší participaci žáků, ale i rodičů na vzdělávání, jak pracovat s chybou a další. Od roku 2021 jsme rozjeli celou řadu opatření reagujících na pojmenované potřeby k jednotlivým skupinám a nastal svým způsobem chaos. Vnímali jsme, že všechny potřeby škol mají společného jmenovatele, který je nutné "ošetřit" a který je příčinou řady problémů. Došli jsme k tomu, že je to nedostatek komplexnější podpory na dosah škol.
Jedním z našich prvních opatření bylo vytvoření pozice tzv. průvodce školy. Jednalo se o zkušeného pedagoga, který měl škole napomáhat v procesu změny. Postupem času se ukázalo, že průvodci jsou tím nejdůležitějším opatřením v celém soukolí, neboť jsou v první linii a umožňují vybudovat důvěru školy v proces změny. Vyzkoušeli jsme, že skrze působení průvodce je možné školu začít postupně podporovat na jednotlivých úrovních: od vedení školy (např. společná tvorba rozvojového plánu, koučování), přes učitele (např. mentorská podpora, analýza hodin), žáky (např. motivace k tvorbě projektů, výuka) až k rodičům (např. řešení jejich zapojení do činnosti školy).
Centrum podpory vzdělávání
Po této zkušenosti jsme dospěli k tomu, že zásadní je vytvořit odborně-lidské zázemí na regionální úrovni, které řeší podporu škol a koordinaci jednotlivých hráčů v území. Pojmenovali jsme je Centrum podpory vzdělávání (dále CPV) a první z nich budujeme na Kutnohorsku. Do budoucna vidíme jako optimální pracovat s územími velikosti okresů. Menší členění na ORP by bylo skvělé, ale obáváme se, že není možné tak velikou síť vytvořit, a naopak vyšší členění je již příliš daleko od reálných možností přímé práce s lidmi a organizacemi v územích.
Základem CPV jsou dva týmy. Jedním jsou regionální koordinátoři zaměřující se na podporu jednotlivých klíčových skupin či témat v regionu – děti, učitelé, nerovnosti apod. Druhým je tým regionálních průvodců škol, který podporuje jednotlivé školy v jejich rozvoji. Tyto dva týmy spolu musí velmi úzce spolupracovat, neboť pracují se stejnými lidmi, jen z různých stran.
Další „vrstvou” CPV jsou čtyři specializované týmy, které mohou předchozí dva základní využívat. Expertní pedagogický tým, který může pokrývat specifika regionu (v našem případě např. logoped) nebo se jedná o experty na různé oblasti rozvoje škol – mentory, metodiky apod. Tým nepedagogické podpory, který nabízí odlehčení v oblastech dotační, právní, IT apod. Podoba práce může být velice různorodá, od konzultací až po reálný servis. Záleží hodně na specificích regionů a konkrétních škol. Tým sociálně-zdravotní podpory propojuje především práci škol v těchto oblastech. V našem případě se jedná o tzv. mobilní týmy duševního zdraví, které napomáhají školám řešit žáky se specifickými potřebami. Jejich obrovskou výhodou je ona propojenost a schopnost řešit případy v kontextu rodiny a dalších podpůrných institucí. Posledním specializovaným týmem je evaluační, který přináší data o různých aktivitách, posunech a rizicích, které je dobré řešit.
Poslední částí CPV, se kterou je nutné počítat, jsou jeho řídicí, komunikační, finanční a provozní minitýmy.
Stavíme na zelené louce?
Může se zdát, že se jedná o robustní strukturu, kterou nelze reálně v regionech vybudovat. Ze zkušenosti však můžeme říci, že hodně prvků již v regionech reálně existuje - MAP, další projekty státu nebo neziskových organizací, sociální služby, podpůrné služby od zřizovatelů apod. Jen nedochází k jejich koordinaci a funkčnímu využití ke všem školám v regionu. Jsme přesvědčeni, že CPV se nemusí nutně budovat jako nové subjekty, jejich roli mohou na sebe vzít již hráči, kteří v územích fungují. Otázkou je samozřejmě jejich financování. Prozatím jsme ve fázi, kdy financujeme aktivity ze zdrojů nadačního fondu a postupně přidáváme další zdroje (ESF, škol). V následujících dvou letech je našim úkolem nalézt funkční model financování opřený především o veřejné finance.
I malý pohyb může vyvolat zásadní změnu
Teorie práce se systémy říká, že vydefinování nových vztahů či pravidel může zásadním způsobem systém posunout. Z naší žité zkušenosti i prozatímních výsledků evaluace projektu vychází, že představené komplexní pojetí podpory škol v území má reálný pozitivní dopad:
- na učení žáků: 19 % žáků jsou zaujatější a motivovanější k učení díky posunu v profesních a osobnostních dovednostech učitelů,
- na zkvalitňování práce samotných škol: na 15 % škol dochází ke společnému učení celého pedagogického sboru s vedením školy a/nebo pravidelným setkáním kolegiální podpory pedagogů,
- na zlepšení celkového fungování sítě škol v území: 49 % škol se již samostatně vzájemně navštěvují, učí se spolu nebo vytvářejí společné projekty,
- při řešení velmi obtížných situací v rámci regionu: začlenění ukrajinských žáků, posun v práci s romskými dětmi.
převzato z časopisu Řízení školy